Formy syndromu EAN

Na stáří se asi nikdo z nás netěší. Přináší s sebou mnohá úskalí, se kterými se potencionálně každý člověk jednou bude muset vyrovnat. Jsou i tací, jimž představa poklidného života v důchodu nijak zvlášť nevadí. Mnoho lidí se například těší na to, že budou mít konečně čas věnovat se tomu, co doposud kvůli kariéře, obětování se rodině či jiným důvodům zanedbávali. To však závisí na mnoha faktorech. Takto vyrovnaný člověk musí mít např. vyřešenu ekonomickou stránku života, nesmí se potýkat se sociálními problémy (absence rodiny, přátel) a měl by mít i ve stáří aktivní život – naplňovat jej zálibami, případně ještě příležitostně pracovat, pokud to jde. Těžko odhadnout, jak se na stáří připravit, stárnutí je individuální proces a neexistuje jeden recept, který by zaručeně fungoval. Co ale platí určitě je, že člověk by se neměl stát pasivním, zahořknout vůči okolnímu světu a pokud okolnosti dovolí, zkusit se ze života i v pozdním věku radovat; aneb jak říká jedno oblíbené úsloví o stárnutí – „život by neměl být naplněn dny, ale dny životem“.

Problematika zanedbávání a týrání seniorů není společností tolik diskutovaná jako týrání, zneužívání a zanedbávání dětí, přesto se tomuto fenoménu začíná v posledních letech věnovat více pozornosti. Média nás čím dál častěji informují o odhalení násilí na starém člověku a následně upozorňují na existenci tohoto problému ve vyšší míře - tyto jevy bohužel nejsou ojedinělé. Jsou různé formy EAN (Elder Abuse and Neglect), každá z nich může mít za důsledek škodlivé chování seniora - může být příčinou zneužívání a závislosti na lécích a návykových látkách a v některých případech také důvodem sebevraždy. Kalvach (2008) formy EAN popisuje následovně:

  • Tělesné týrání je dle WHO způsobování bolesti či zranění, fyzický nátlak a fyzické či lékově navozené omezování. Jedná se o záměrné působení bolesti nejčastěji bitím, škrcením, cloumáním či srážením k zemi, ale také kopáním, pálením, vystavováním chladu, včetně mytí studenou vodou. Jako způsob tělesného týrání může být užito také odpírání jídla (takové jednání vede k malnutrici, tedy podvýživě, což může způsobit neočekávané reakce na podávané léky), léků či ošetření při bolesti. Zvláště v ústavech pak hrozí užívání omezovacích prostředků jako je kurtování a neodůvodněné podávání psychofarmak.
  • Citové a psychické týrání charakterizuje WHO jako působení duševního utrpení. Tato forma týrání má podobu verbální agrese, urážení, ponižování, znejišťování či vyhrožování. Patří sem také likvidování a poškozování předmětů pro týraného seniora citově významných či agrese proti domácím zvířatům. Může se jednat také o bránění v sociálních kontaktech (vedoucí k osamělosti) a omezování pohybu. Závažnou formou citového a psychického týrání je omezování autonomie, soukromí a rozhodovacích kompetencí, k čemuž může docházet především v institucích.
  • Sexuální obtěžování a zneužívání ve stáří sice není problémem příliš častým, ale jistě ne zanedbatelným. WHO tuto formu EAN popisuje jako nedobrovolný sexuální kontakt jakéhokoli druhu, kterému je vystaven starý člověk. Nejběžnější je obtěžování a zneužívání mezi klienty v ústavní péči, kdy za rizikové pachatele takového chování jsou považováni senioři zneužívající alkohol či jiné návykové látky. Desmarais a Reeves (2007) upozorňují také na sexuální obtěžování ze strany pečovatelů v ústavní i domácí péči a sexuální zneužívání a násilí v partnerském životě seniorů.
  • Finanční a materiální zneužívání je velmi častou formou EAN. Dle WHO jde o protiprávní či nepřiměřené využívání či přivlastňování majetku a zdrojů starších osob. Užíváno je při tom vynucování peněz včetně neoprávněných poplatků za sociální služby, vynucování změny závěti, nevýhodné převody majetku (v ČR nejčastěji nemovitostí a bytů). Těmito praktikami se senior může dostat do tíživé životní pozice jako je bezdomovectví a závislost na sociální pomoci.
  • Zanedbání péče je WHO charakterizováno jako odpírání či selhání pečovatelské (ošetřovatelské) závazky, bez ohledu na to, zda jde či nejde o vědomý a úmyslný pokus způsobit starému člověku tělesné či duševní potíže a ohrožení. Nejčastěji popisovanými důsledky zanedbání péče jsou dekubity (proleženiny). Závažnou formou je osamělost, která je na hranici zanedbávání.
  • Zanedbání péče o sebe sama (self-neglect) je životním stylem, kdy senior nedodržuje základní hygienické a sociální normy. Tento stav může být důsledkem asociálního způsobu života v mladším věku, často závislosti na alkoholu. Druhým důvodem takového jednání může být neschopnost či nezájem o zvládnutí situace ve stáří. Jedná se o těžkou formu maladaptačního syndromu, kterou Hanisková (2007) považuje za stařecké zhroucení. Zanedbání péče o sebe sama jako způsob života se obvykle vyskytuje u osob bez přístřeší s nízkou schopností či motivací dodržovat společenské normy a nechutí svůj současný stav změnit. Rozsáhlá studie v USA konstatuje, že u osob se self-neglect se často vyskytuje závislost na návykových látkách. Vzhledem k tomu, že okolí se často cítí těmito osobami ohroženo, upozorňuje v této souvislosti Baštecký (2004) na vyšší hrozbu nedobrovolné institucionalizace než u jiných obětí EAN.
  • Diogenův syndrom je chápán jako „geriatrická varianta obsedantně kompulzivních rysů osobnosti projevujících se nadměrným shromažďováním předmětů, tzv. syllogomanií“ (Kalvach a kol., 2008 s. 254). Tento jev byl poprvé pojmenován ve Velké Británii a jeho rysy byly popsány (Clark a kol. in Kalvach a kol., 2008 s. 254) jako: zanedbávání zevnějšku, záliba ve špíně a nečistotě, sběr a hromadění zbytečného odpadu, nedůvěřivost a sociální izolace, aktivní odmítání sociálních služeb, obvykle normální či nadprůměrný intelekt, často původně vyšší společenský statut (včetně vyššího vzdělání), mnohdy sběratelské rysy v mladším věku, špatná prognóza z hlediska přežití. Přestože je uváděn jako jeho podjednotka, od self-neglect se tento syndrom liší především zachovalostí intelektu a původně vyšším sociálním statutem i nutkavostí hromadění.
  • Nevhodné jednání (mistreatment) je obvykle souhrnné označení pro všechny formy EAN, ale někdy se takto nazývá skupina mírnějšího nevhodného chování a postojů negativně seniory ovlivňujících. V tomto případě se jedná např. o hyperprotektivní péči, také ageismus, sociální exkluzi či segregaci. V ústavní péči bývá často důsledkem nevhodného jednání iatrogenní poškození či nerespektování specifických potřeb geriatrických pacientů.

Jako následky špatného zacházení se seniory jsou často popisovány deprese, stavy úzkosti i poruchy spánku. Pokud už k výše zmíněnému škodlivému chování směrem k osobě ve vyšším věku dojde, je nejdůležitější, aby senior pochopil, oč se jedná – měl by tedy mít dostatek informací o svém problému a uvědomovat si rizika, která s sebou toto chování přináší. Společnost by mu potom měla poskytnout jakousi záchrannou síť formou sekundární a terciální prevence, tak jako to činí pro jiné ohrožené sociální skupiny. Fresh senior festival 2015 chce toto téma nenásilně otevřít a dát seniorům možnost potřebné informace o tomto problému bezpečně získat.

Fotogalerie